4. záblesk minulosti

8. srpna 2008 v 16:43 | Václav Lupin |  Záblesky minulosti

Osudová žena

Neprostupná temnota se začala pomalu rozplývat. Mlhovina začala nabývat svých pevných rysů a barvy se již také navrátili. Přesně tohle pocítila v jednom okamžiku Mary. Žena která by zemřela, kdyby jí ten cizinec nepomohl. Nyní ale viděla před sebou jen kamenou zeď...nebo to snad byl strop? Pokusila se posadit, ale úplně zapomněla na to, že je zraněná. Zavyla nesnesitelnou bolestí a hned si zase lehla. Nemohla tomu stále uvěřit. Já žiju. Jsem zpátky doma! To snad není ani možné...tohle přece nemůže být sen?! To ne...mezitím jak se snažila uspořádat si myšlenky v hlavě, tak se otevřeli dveře a do nich se vřítil Aberforth celý udýchaný. ,,Co se děje?" spustil hned a doběhl k té ženě. ,,Nic, to je v pořádku." Pravila žena trochu zasněně. ,,To je dobře že jste už při vědomí. Hned Vám udělám něco k jídlu." ,,Počkejte, prosím!" zvolala najednou. Aberforth se zastavil a pohlédl na ní. ,,Jak jste mě dokázal dostat až sem?" ,,Jak?" ,,Ano. Jak?" Aberforth neodolal menšímu úsměvu a rádoby ledabyle odpověděl: ,,Jednoduše. Tohle mi pomohlo. Měla jste to ve vnitřní kapse cestovního pláště." podotkl a vyndal z kapsy zmuchlaný kus pergamenu, který ženě hodil. ,,Cože? Já že jsem měla u sebe tohle?" ,,Vypadá to tak...ale víte, co mi pořád vrtá hlavou? Proč jste si tu cestu do tohohle hradu zakreslila." ,,Proč? To je přece jasné. Abych ji nezapomněla." ,,No právě. Aby jste ji nezapomněla poté, co Vám někdo vymaže paměť, že?" ,,O čem to mluvíte?" ,,Nedělejte ze mě hlupáka. Vím o čem mluvím. Jdou po Vás lidi z ministerstva a já chci vědět proč?!" Na to mu žena dokázala odpovědět jen mlčením. ,,Jste podvodnice, zlodějka nebo snad dokonce vražedkyně?" naléhal na ni Aberforth. ,,To ne!" vykřikla vzpurně a vrhla na Aberfortha dotčený pohled. ,,Tak co jste teda zač?!" neovládl se Aberforth. Žena se pokusila vstát, což Aberfortha trochu zaskočilo. ,,Počkejte! Pomůžu Vám -" ,,Já nestojím o Vaši pomoc! Řekla jsem Vám přece jasně, aby jste mě tam nechal! Proč jste mě neposlechl?!" rozkřikla se na něj. V očí jí začali plát ohínky čirého hněvu, který byl Aberforthovi tak blízký. ,,Já...já jsem Vás na tam přece nemohl jen tak nechat." ,,Ale ano. Mohl jste to udělat. Jsem přece pro Vás cizí člověk. Tak proč jste neutekl?" ,,Nemohl jsem...nechtěl jsem znovu zradit.....sám sebe." ,,Cože?" ,,To nic....to by bylo na dlouhý povídání." ,,No. Já mám času víc než dost. A Vy určitě taky." ,,Haha! To těžko. Spěchám do Prasinek. Čeká tam na mě můj první zaměstnavatel. Našel jsem si tam opravdovou práci." ,,Och, to je tak osvobuzující." podotkla žena ironicky. ,,Počkat! Jak to myslíte?" ,,Nijak. Počkejte tu, ano? Půjdu si jen pro něco k jídlu." ,,Ale já bych -" ,,Říkám Vám aby jste tu na mě počkal. Jasný?!" opět na Aberfortha vrhla ten vražedný pohled. Úplně tím Aberfortha odzbrojila...nebo spíše ohromila. To je nemožný...ona je tak...ona je mi...tak podobná, až to mrazí. Pousmál se při té myšlence. A dál se kochal tím jak mu ta žena mizí před očima v těch chladných chodbách zdejšího hradu. On sám nevěděl komu ten hrad opravdu patří, zda-li ta žen aje opravdový vlastník či ne. A ani ho to vůbec netrápilo. Jediný co ho teď zajímalo byla ona! Díky ní začal přemýšlel o věcech na které neměl předtím ani pomyšlení. A uvědomil si skutečnost, že stále neudělal jeden životní krok...jeden osudový krok! Než ale stačil nad tímto problémem více popřemýšlet, tak už se vrátila. Šla nyní zcela ladnou a sebejistou chůzí, jako by jí vůbec nic nebylo! ,,Tohle už nepotřebuju." prohlásila prostě a hodila Aberforthovi krví nasáté obvazy. ,,Cože?!" ,,Aha. Tak jinak - To-hle-já-už-ne-po-tře-bu-ju!" ,,Já Vám rozumím! Já nejsem tak blbej!" ,,Vážně? Já bych si troufla říct pravej opak." setřela Aberfortha s jistou elegancí. Ten na ni jen bezradně zíral. To už se ale začala svlíkat do naha. Nebo to aspoň Aberforthovi tak zprvu přišlo. Ve skutečnosti si ale jen svlékla svůj plášť a odhalila mu jen svůj pravý bok, aby viděl její zranění. ,,To není možné!" zvolal když uviděl jen tenkou jizvu, která tam ještě před chvílí nebyla. ,,To přece...co jste sakra zač?" ,,Myslím že bude lepší, když si budeme tykat, ne? Mary Holidayová. A ty jsi?" ,,Já-já. Aberforth Brumbál. Ale já myslel -" ,,Já moc dobře vím, jak jsi to myslel a můžeš si bejt jistej, že ti to jen tak neřeknu." ,,Proč ne?" ,,Nemůžu. Pravda by tě určitě zdrtila a možná by jsi mě chtěl i zabít, jako ti ministerští." ,,Ale proč bych měl?" ,,Proč...? Protože jsem...jiná." ,,Jiná?" otázal se Aberforth zmateně. ,,Tak proto tě napadli bystrozorové? Protože jsi jiná?" ,,Ne. To nebyli bystrozorové kdo mě napadl. S těmi packaly z ministerstva bych si dokázala poradit." ,,Tak kdo to byl?" ,,To ti nemůžu říct. Dostal by jses do zbytečných problémů." ,,Do jakých problémů?" ,,Nenaléhej na mě prosím. Já ti to opravdu nemůžu říct." ,,Proč ne?" ,,Protože jsem se do tebe zamilovala." ......ticho. Hrobové ticho následovalao dlouhou chvíli. Aberforth, který se na Mary díval zcela nechápavě, jen mírně zakroutil hlavou. ,,Jak...?" ,,Ty asi nevěříš v lásku na první pohled, co?" zeptala se Mary trochu zklamaně. ,,....proč znovu?" zeptal se Aberforth zlomeným hlasem. Celý se chvěl a neustále kroutil hlavou jako kdyby nemohl něčemu stále uvěřit. ,,Cože?" ,,Ptám se...proč můj život musí bejt plnej šoků. Proč....to už je teď jedno." prohlásil najednou skálopevně a vrhl se na Mary. Ta se vůbec nebránila. Nechala se líbat, tak dlouho dokud Aberforthova vášeň nevyprahla v závojích blížící se tmy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B B | Web | 8. srpna 2008 v 19:55 | Reagovat

Super záblesk ... asi dneska neusnu jak budu přemýšlet co je ta Mary zač :)

2 hatexlove hatexlove | Web | 10. srpna 2008 v 14:47 | Reagovat

dobrý! taky by mě zajímalo co je vlastně Mary zač:D...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama